Nejlepší Kladno
pondělí 6. října 2014
úterý 30. září 2014
Anketa -Kladenský deník: ubytovny, divadlo, Dum kultury, tržnice
Mgr. Milan Hamerský, Lepší Kladno a Starostové
1. Jak lze podle vás
vyřešit otázku ubytoven ve městě Kladně?
Kladeňákům komplikují život ve městě každodenní problémy s
bezpečností, s čistotou, kriminalitou a nezaměstnaností tisíců lidí. Kladno 20
let řídí ODS, primátor sedí na radnici od roku 1994 (úředník, náměstek,
primátor). Není možné se vymlouvat na jiné a svalovat vinu na špatné zákony,
když Kladno nevyužívá možností, které má k dispozici. Lidé očekávají řešení
svých problémů místo dalších slibů.
Lepší Kladno prosadí koncepční politiku
města v oblasti sociální a bezpečnostní, která se konečně začne opírat o názory
odborníků místo ideologie. Společnost Člověk v tísni situaci zmapovala a
navrhla městu několikrát pomoc s řešením. Dosavadní vedení nemělo zájem. Pracuje dobře městská policie? Proč
zastupitelé prodloužili provozování hazardu o dva roky? Lepší Kladno navrhuje
zákaz hazardu v roce 2015. Umíme problémy řešit, nejen o tom mluvit a slibovat.
Jde to jinak!
2. Proč stále není dokončena rekonstrukce Městského divadla
v Kladně?
MUDr. Karel Protiva, Lepší Kladno a Starostové
Problém vidím v městem nezvládnutém výběrovém řízení na
zhotovitele, jak v případě rekonstrukce divadla, tak řadě dalších. Divadlo je
pouze nejkřiklavějším příkladem. Výběrové řízení bylo vypsáno pouze s ohledem
na cenu a termín. Vyhrála firma s cenovou
nabídkou výrazně nižší, než byla cena reálná. Výsledkem je ukončení stavebních
prací, opuštěná a staticky nezajištěná stavba a realizační firma v likvidaci.
Pokud bych dělal výběrové řízení na dodání papíru, jistě by mi kritérium ceny
stačilo. V případě takto komplexní stavební zakázky je potřeba hodnotící
kritéria rozšířit a nebýt pohodlný.
Výsledek je pro kulturymilovné Kladeňáky tristní. Nefunkční divadlo,
náklady na rekonstrukci se kvůli zastavení prací a vypsání nového výběrového
řízení zvýší, hrozí vrácení dotace. Který náměstek za to zodpovídá? Umíme
problémy řešit, nejen to slibovat. Jde to jinak!
3. Jste pro to, aby se Dům kultury v Kladně stal v budoucnu
majetkem města?
Mgr. Jana Šrámková, Lepší Kladno a Starostové
Dům kultury se otevřel veřejnosti 5.5.1973. Za projektem
stál významný architekt Václav Hilský. Jeho práci najdeme na sídlišti v
Rozdělově, budovy SPŠS a OA, nové Lidice. Mnozí občané považují DK za vlastní,
protože zde prožili první milostná okouzlení v tanečních hodinách, poprvně
okusili zakázané pivo, absolvovali své maturitní plesy a řádili na koncertech
rockových kapel. Velkorysý stánek kultury patřil a patří odborářům, kteří si s
ním nevědí rady.
Město neprůhledně dotuje DK mnoha milióny. Tyto finanční
částky jsou samozřejmě na objektu vidět, ale nevím, proč bychom měli opravovat
a financovat stavbu, když nám nepatří. DK je místem, které naše společenství
spojuje, přejali jsme ho od minulé generace a měli bychom ho udržovat a starat
se sami. Lepší Kladno zachránilo letos 3 milióny určené na podnikání členů ODS
v DK. Umíme problémy řešit, nejen to slibovat. Jde to jinak!
4. Jak je podle vás nejlepší využít prostor bývalé tržnice
na náměstí Svobody?
Ing. arch. Lukáš Rouha, Lepší Kladno a Starostové
Plocha bývalé tržnice je stavební parcelou. Nejlepší by
bylo, postavit zde objekt, který by doplnit a uzavřel kompozici náměstí
Svobody. Funkční využití objektu by mohlo být víceúčelové, byty v horních
podlažích, komerční plochy v nižších patrech a obchodní parter. Za úvahu by
stálo v části parteru zřídit celoroční provoz tržnice a sociální služby. Nad
způsobem využití chceme odbornou diskuzi za účasti veřejnosti.
Součástí musí
být úprava dopravního řešení s důrazem na zklidnění třídy ČSA. Výsledná podoba
objektu by měla vzejít z veřejné architektonické soutěže, abychom získali
maximálně kvalitní stavbu. Letošní architektonická soutěž na návrh dočasné
tržnice se povedla. Prosadíme, že veřejné soutěže se stanou na Kladně
standardem. Prosadíme jako významné kritérium výběru řešení jejich kvalitu.
Umíme problémy řešit, nejen to slibovat. Jde to jinak!
5. Co vám na Kladně nejvíce chybí?
Mgr. Milan Hamerský, Lepší Kladno a Starostové
Chybí mi smysl pro pořádek, slušnost, úcta k druhým i k
sobě. Schody se čistí shora. Nepřizpůsobiví k zákonům sedí na magistrátu.
Vedení města (ODS, ČSSD, KSČM) porušuje řadu zákonů, utajuje informace před
občany, rozhoduje ve prospěch svůj a spřízněných podnikatelů. Připomínky
veřejnosti a odborníku ignoruje a zesměšňuje. Snaha udržovat čistotu ve svém
okolí je vlastní pouze určité části obyvatel. Malou snahu projevují také firmy,
které jsou za udržování čistoty placené.
Chybí mi snaha řešit architekturu a
městské plánování kvalitně. Chybí mi otevřenost města nápadům, kreativitě a
diskuzi. Klídek a šeď. Normální lidé nemají zájem o vývoj města, na zastupitelstvo
chodí méně než 10 občanů. Nechali jsme si město ukrást politiky. Kladeňáci,
chceme ho zpátky? Jen volby to mohou změnit. Jde to jinak! Pusťme do vedení
města osobnosti Lepšího Kladna a Kladno bude nejLepší : ).
čtvrtek 25. září 2014
Školo, kam kráčíš?
V minulých dnech proběhla
v Kladně nenápadná, ale o to více inspirující diskuse mezi pedagogy a rodiči.
Členy panelu formálně svolané panelové diskuse byli: ředitel mateřské školy
obce Ořech Mgr. Jiří Janovský, gymnaziální učitelka jazyků Mgr._Jana_Šrámková a
předseda výboru pro vzdělávání Poslanecké sněmovny prof. Jiří Zlatuška. Setkání
uspořádalo sdružení Lepší_Kladno.
Úvod setkání patřil členům panelu, kteří
účastníkům setkání jednak představili svojí práci a dále na základě přání moderátora
diskuse Mgr._Hamerského sami pohovořili na téma, které oni sami považují za
klíčové obecně a nebo o němž usoudili, že by je plénum účastníků z nějakého
důvodu mělo slyšet. Škoda jen, že setkání mělo méně účastníků, než bych sám
jako rodič a občan očekával. Očekával už z toho důvodu, že téma školství má
svou sílu v tom, že nepřímo ukazuje, kam je směřována společnost jako celek a v
neposlední řadě jde i o to, kdo společnost v příští generaci povede.
Následující kandidátská úvaha
samozřejmě nemá ambici převyprávět celé setkání, chce však některé témata
rozvinout a předložit k širší úvaze témata související. Zájemcům o přesný obsah
setkání je ostatně k disposici nahrávka celého setkání na -zde-.
Zkušenosti, které
předkládám samozřejmě nepocházejí (naštěstí) jen z mé přímé osobní zkušenosti,
ale mnoho zkušeností je z okruhu mých známých. Pedagogové a rodiče mají prostor
na základě této úvahy zapřemýšlet, co by se dalo přímo u nich – tam, kde to
mohou přímo ovlivnit – změnit.
Výchozí informace
hostů-členů panelu byla pro mne zajímavá v tom, že jsem si naplno uvědomil,
jaká témata považují oni za vhodná ke sdělení v duchu zásady "čeho je
srdce plné, ústy přetéká". Dobrou zprávou pro mne bylo, že mi připadlo, že
všichni mají svoji práci rádi a že jim na jejich práci záleží. Bohužel však
toto byla pro mne jako rodiče, občana a člověka tvrdě pracujícího v průmyslu
jedna z posledních dobrých zpráv, které na setkání zazněly.
Kam školství
směřujeme?
Úvodní téma věnoval
profesor Zlatuška jako předseda parlamentního výboru otázce legislativního
vývoje a změn ve školství. Věc jistě potřebná a pro přímo zúčastněné i
nepochybně intelektuálně "rajcovná". Vzhledem k tomu, že moje
manželka je učitelka, mám do situace určitý vhled a proto si kladu otázku, jak
rychle a zda vůbec otázky, které nyní řeší ministerstvo a parlamentní výbor
najdou své uplatnění v praxi. Zejména, když z úst prof. Zlatušky zaznělo, že
sice učitelé již 10 let ví o povinnosti doplnit si kvalifikaci, ale v praxi se
stalo z toho velmi málo. To ovšem není zcela přesné v tom, že otázka budoucí
kvalifikace učitelů byla za oněch 10 let často zpochybňována a rozhodně nebyla
její komunikace směrem k veřejnosti nesporná. Tím získal navrch názor „kdo ví,
jak to celé ještě bude, raději si jako učitel počkám“.
Vzhledem ke schopnosti
realizace změn mi však tyto úvahy připadly ne nepodobné "praktickým
úvahám" středověku, totiž otázce, kolik andělů se asi vejde na špici
kostelní věže. Zajímavá mi přišla přednesená zkušenost ze Singapuru, v níž
zaznělo, že zásadně dokáží změnit školství za 2 až 3 roky. Uvědomil jsem si
jakým rizikům je vystavena moderní společnost. Rizikům spočívajícím v nacházení
dalších a dalších myšlenkových témat a intelektuálních konstrukcí, které ovšem
daňový poplatník musí zaplatit (a jak dlouho si to ještě budeme moci dovolit?).
To není volání svobodníka Halíka z Černých baronů vůči intelektuálům
"...poslal bych je všechny tahat gumy do Michelinky, hajzly jedny
intelektuálský...", ale vážná otázka voliče a daňového poplatníka po
zjištění reálného poměru: vygenerovaná versus prakticky realizovaná témata. To
podstatné ve vzdělávání se totiž odehrává mezi konkrétním učitelem a žákem.
Pokud o věci trochu
přemýšlíme, zjistíme, že klíčovou otázkou ve vzdělávání je "jak
efektivněji využít pomyslnou deltu (rozdíl) mezi znalostí a dovednosí žáka nyní
a znalostí a dovedností, kterou je žák schopen a ochoten svojí okamžité
vyspělostí převzít. Což nám bohužel neřeknou v Singapru, ale odehrává se to v
běžné interakci mezi učitelem a žákem. Učitel musí být schopen tento
individuální rozdíl mezi "umí" a "ještě by se v danou chvíli
mohl naučit" umět využít. A jsou učitelé, kteří toto umí, učitelé, kteří
se to chtějí naučit, učitelé, kterým stačí, jak to dělají doposud a ti, kteří
se ani nic dalších naučit nechtějí a jiní, kteří se to nedokáží. Z tohoto
důvodu mi připadlo, že vše není možno řešit jenom vzděláváním... Klobouk dolů
před těmi učiteli, kteří opravdu dokáží naučit a nenechají se zlomit.
Monology členů panelu
ukázaly i celkovou vzájemnou "neučesanost" představy, jak by věci ve
vzdělávání v budoucnu měly být. Prof. Zlatuška vyjádřil názor, že je třeba více se zaměřit na
nejrannější mateřské vzdělávání a sice z důvodu, že rozdíl mezi těmi ve škole
úspěšnými a těmi neúspěšnými vzniká už tam. Této představě nepřímo zakontroval
ředitel mateřské školy v tom, že řekl, že 80% rodičů se o své děti nestará a že
mateřská škola není od toho, aby doháněla to, co neudělají rodiče. Je ovšem
možné, že se rodiče o své děti starají, ale trochu jinak, než by odpovídalo
naší tradiční představě. Vážně však nutno upozornit rodiče, že to, že se starám,
není otázka osobního pocitu, ale toho, že dítěti věnuji svůj zájem (neodkládám
ho před televizi či počítač) a věnuji čas. V tom si i sám jako rodič uvědomuji
i svůj osobní dluh. Zajímavé bylo sledovat, jak někteří členové panelu
dodatečně upravovali své názory tam, kde se ukázalo, že tyto neukazují
pedagogickou práci rozporně. Společným jmenovatelem byla určitá bezradnost zúčastněných
v tom, jak by měly věci fungovat jako celek dohromady.
Bylo pro mne jako člověka
z průmyslu zajímavé si porovnat, jak se řeší (řeší?) věci průmyslu a jak ve
školství. V i jen trochu slušně fungující firmě či úřadu se organizace neobejde
bez jasně rozdělených odpovědností, standardů kvality a výkonnosti (jak vlastě
poznáme, že pracujeme dobře a efektivně a co bude, když to náhodou nenastane).
Jasně se ukázalo, že se netuší a ani se netuší, že by se tušit mělo, kdo má být
odpovědný za to, jestli dítě do první třídy připravené jde či nikoli - je-li to
rodič a školka není povinna žáka naučit nic a nebo naopak je povinná školka a
odpovědnost je na ní. Bylo by i zajímavé domyslet do důsledku ustanovení zákona
o mzdě, totiž, že za práci na špatném produktu zaměstnanci odměna nenáleží.
Prakticky to vede k tomu, že nepřipravený žák se "pinkne" ve
vzdělávacím systému prostě dál a žák už je na pokraji dalšího sešupu. Což se
děje. Připadlo mi, že přístupy ve školství jsou mimo obvyklou logiku řízení,
kde se jasně říká, že úkolem manažera je třeba plánování, organizování,
stanovování cílů, vyžadování, motivování a kontrola.
Jako účastník jsem se
krátce zeptal, na to, co se reálně některým rodičům stalo, totiž, co může rodič
dělat, když na jeho výhrady nezareaguje ani učitel, ani ředitel školy ani obec.
Tedy nikdo, od koho bych prvoplánově reakci čekal. Odpověď členů panelu byla
celkem jednotná, totiž, že by si o tom rodič měl začít dopisovat. Nikdo z panelu
ani na sekundu nepřipustil myšlenku, že by měl stačit od občana podnět jeden a
systém by už měl sám naskočit a začít řešit. Tedy samostatnou funkčnost systému
ani nepředpokládáme a říkáme, že k praktickému výsledku se musí občan - rodič –
třeba za účasti médií propopostrkávat a jak se lidově říká
"proprdelit". To ovšem není všechno. Zatímco Vaše dítě ve škole třeba
úplně zbytečně trpí, sociálně patologický jev (šikana či nerudný učitel), na
který jste upozornili, se na něm vyřádí.
Osobně jsem zažil
situaci, kdy obec sama samu myšlenku, že by se měla o školu starat ještě nějak
a dál než jmenováním ředitele školy (které je zřizovatelem), principielně
odmítla. Přesně v duchu Klasika, že "zatímco si na Smoličkovi (žákovi)
smlsne kdejaká havěť, jeleni se klidně pasou (ti, kdo by se měli starat). Což
není příliš povzbudivé. Zřizovatel školy potom vystupuje v roli toho, kdo to
tam vlastní nečinností “pěkně zřídil". Politické uskupení, které by si
téma dohledu nad školami vzalo za své, by celkem slušně mohlo veřejnost oslovit.
Rodiče a škola
Samozřejmě existují
rodiče, kteří zájem o spolupráci se školou nemají, není ovšem složité atmosféru
rodičovského nezájmu vytvořit. Naše spolupráce je o signálech a tam, kde zúčastnění jednou či dvakrát nepochodí, tam to prostě
sami zabalí. Škola, která na svých www stránkách ani 30. 8. večer rodičům
nenapíše, v kolik hodin si mohou rodiče
první den školy svého žáka vyzvednout, rodiče nepřesvědčí, že by jakákoli
komunikace s ní měla smysl.
Podobně nepřesvědčí
škola, která nutí 300 rodičů přepisovat si z internetu rozvrhy svých dětí, byť
je v jiných oblastech života naprosto samozřejmé, že se soubor s informací
umístí na www tak, že se nechá na kliknutí stáhnout. Podobně si rodiče nezíská
svými nápady škola, která s rodiči jedná způsobem "do zítra musíte"
(kde je jakékoli plánování?). Zajímavým trendem škol poslední doby jsou domácí
úkoly školy pro rodiče ve stylu "ať to rodič své dítě naučí sám".
Zažil jsem i školu, která dávala žákům domácích úkolů i na tři hodiny každý den
a to i navzdory výhradám rodičů.
Nové požadavky na
učitele
Vzhledem k překotnému
vývoji techniky na sebe vyučující druhého a dalších stupňů povinnost být v
technice znalostně aspoň na úrovni svých žáků. Učitel, pro kterého je vrcholem
dovednosti otevřít na počítači mail, se i u trochu techničtěji zaměřených žáků
zpochybní. Učitelka gymnázia - penzistka, která studentům prezentuje svého
koníčka – hledání nových pomníků na hřbitově – současného žáka zřejmě nezíská a
pokud ano, potom jenom svou kuriozností. V otázce techniky by vzdělávání
učitelů rozhodně mělo své místo. Už z toho důvodu, že sestudovat si cokoli sám,
je sice možné, ale stojí to studujícího daleko více času.
Pohybujeme se v kruhu
Přístup učitele, který
byl popsán v jedné z učebnic "Děti, jestli jste dávaly pozor, tak si jistě
vzpomenete, kdo se narodil v Hudlicích" děti pravděpodobně nezaujme a je
jasnou ukázkou statické balastní informace, kterou se ztrácí čas. Je snad přínosem
velikána, který měl být vzpomenut, to, že se narodil? Nebo snad to, že se narodil
v Hudlicích? Očekával bych, že by měl být vyučován přínos dotyčného jak a v čem
posunul lidské poznání. Učebnici nepochybně zpracoval nějaký pedagog jiný
pedagog ji revidoval. Nikomu nepřipadla divná logika „pozitivního“ chování v
logice „dával pozor, tedy ví, kdo se narodil v Hudlicích, toť je ten, jehož
chování vyzdvihujeme". Trvalé setrvání v oboru těch, kdo se u nás podílí
na řízení vzdělávání populace, je bohužel poněkud "incestní" povahy a
to nezůstává pro svět myšlenek ve školství bez následků. Určitý přínos by mohly
mít smíšené hodnotitelské týmy lidí, kteří stojí mimo systém vzdělávání.
Problém je, pokud pracovní sešit pro první třídu vytváří ten, kdo v první třídě
neučil a tudíž neví, že prváci nepíší na linku, ale mezi dvě linky (aby se uhlídala
velikost písma...).
Nová dosud
neuvědomovaná role školy
Pánové, kteří ještě
prošli vojnou, si pamatují na to, že zážitky z vojny byly obligatorním tématem
mužských a někdy i smíšených kolektivů. Zážitky, jejichž společným jmenovatelem
bylo setkání s absurditou, směšností, brutalitou a esenciálně čistou hloupostí.
Nedávno mi to mimoděk došlo: uvědomil jsem si, že se s některými rodiči bavím o
školních zážitcích jejich dětí naprosto stejným způsobem, jako jsme se dříve
bavili o vojně. Příklad: Co si myslet o otázce gymnaziálního vyučujícího, který
do testu pro žáky dokáže vložit otázku: "Římský císař jakého příjmení
zavedl..." (aniž by mu bylo divné, že o příjmeních začínáme hovořit za
Marie Terezie?).
Co říci závěrem: Řešení
samozřejmě existují, ale cesta bude dlouhá a zřejmě i bolestivá. Inteligentní a
odpovědná komunální politika v tom může pomoci. Chceme to? Moje poděkování těm,
kteří ještě dokáží školu jako výspu vzdělanosti uchovat. Ten, kdo se na radnici
odpovědně ujme problematiky školství, bude mít zcela jistě plné ruce práce. Ne
všechno je možno z pozice obce ovlivnit, ale leccos ano.
Ing. Václav Kadeřávek -
kandidát č. 6 uskupení Lepší Kladno a Starostové.
pondělí 22. září 2014
Sportem ku zdraví
Lepší Kladno nehodlá na radnici zapomenout ani na sport. V Kladně působí celá řada úspěšných sportovních oddílů. O úspěchu či neúspěchu rozhoduje nepochybně přizpůsobení se moderním trendům, dodržovaní jasně dané koncepce a v neposlední řadě je nutné také transparentní financování. Pokud oddíly těmto předpokladům dostojí, měl by se dostavit úspěch. Město a politici nejsou těmi, kdo by měli mluvit do řízení sportu.
Krásným příkladem, že to tak funguje, je hokejbal v současnosti patrně nejúspěšnější sport v Kladně. HBC Alpig Kladno již řadu let úspěšně reprezentuje naše město. Jeho hlavní předností je podle našeho soudu úspěšná práce s mládeží, která stojí právě na výše zmíněné jasně dodržované koncepci, která je, zdá se, správně nastavena. Úspěchů oddíl nedosahuje pouze v seniorské kategorii, ale i u mládeže. V nedávné době se Kladno mohlo pyšnit také úspěšným volejbalovým klubem, který však z finančních důvodů musel opustit nejvyšší soutěž. Kladno úspěšně reprezentuje také aerobic.
Zcela odlišná situace je v nejpopulárnějších sportech naší země – ve fotbale a v hokeji.
Fotbalový oddíl SK Kladno, který ještě v roce 2010 hrál nejvyšší fotbalovou soutěž, má znatelné potíže s financemi, doslova se topí v dluzích. Představenstvo klubu dosud nebylo schopno najít společnou řeč s radnicí, která se pravda několikrát „nabízela“ s pomocí.
Sportem číslo jedna je v Kladně od nepaměti hokej. Toho si lze povšimnou již z výše dotací, které klubu přitékají z městského rozpočtu. Lepší Kladno klubu rozhodně žádné peníze nezávidí, domníváme se však, že by se s městskými prostředky mělo hospodařit efektivněji. Současná radnice nakonec podpořila dotaci ve stejné výši, jako v sezoně minulé s tím, že peníze půjdou pouze na mládež nikoli na seniorský tým. Lepší Kladno s takovým rozhodnutím souhlasí, logicky by však měla následovat možnost města kontrolovat financování klubu, jehož je město minoritním vlastníkem. Za v České republice zcela unikátní náklonnost hokejovému oddílu by se podle našeho názoru měl klub „odvděčit“ mnohem lepšími výsledky. Nechť je tedy sestupová sezona jakýmsi strašákem a startovní čarou do sezón příštích, úspěšnějších. Hokej ke Kladnu patří a Lepší Kladno nebude bránit tomu, aby byly mládežnické týmy podporovány.
Návrhy Lepšího Kladna
1. budeme pokračovat v podpoře sportovních oddílů na území města Kladna, v centru našeho zájmu budou stát mládežnické kategorie napříč různými sportovními odvětvími – hokej, fotbal, florbal, hokejbal, basketbal, aerobik, plavání atd.
2. budeme ochotni navýšit podporu těm oddílům, které prokazatelně pracují úspěšně
3. budeme se snažit podpořit volejbalový oddíl, aby se opět mohl vrátit na výsluní
4. samostatnou kapitolu tvoří pochopitelně hokej
*budeme trvat na tom, aby město, jako minoritní vlastník klubu, mělo pod kontrolou financování chodu klubu
*navýšíme o 15 procent dotace mládežnických kategorií, a ukončíme dotování profesionálního týmu
* podpoříme další plánované etapy rekonstrukce zimního stadionu výnosy z pronájmu ledových ploch i nadále ponecháme klubu, budeme však pečlivě hlídat, aby se kluziště nepronajímala na úkor oddílů HC či PZ
5. budeme se snažit nalézt společnou řeč s představiteli SK Kladno, kterým jsme v případě, že předloží průhledné účetní dokumenty a jasnou představu o dalším fungování oddílu, ochotni nabídnout pomocnou ruku
6. budeme se snažit rekonstruovat či rozšířit sportoviště, která jsou přístupná široké veřejnosti a zpřístupnit školní sportoviště
7. rozšíříme prozatím nevyhovující síť cyklostezek ve městě
Krásným příkladem, že to tak funguje, je hokejbal v současnosti patrně nejúspěšnější sport v Kladně. HBC Alpig Kladno již řadu let úspěšně reprezentuje naše město. Jeho hlavní předností je podle našeho soudu úspěšná práce s mládeží, která stojí právě na výše zmíněné jasně dodržované koncepci, která je, zdá se, správně nastavena. Úspěchů oddíl nedosahuje pouze v seniorské kategorii, ale i u mládeže. V nedávné době se Kladno mohlo pyšnit také úspěšným volejbalovým klubem, který však z finančních důvodů musel opustit nejvyšší soutěž. Kladno úspěšně reprezentuje také aerobic.
Zcela odlišná situace je v nejpopulárnějších sportech naší země – ve fotbale a v hokeji.
Fotbalový oddíl SK Kladno, který ještě v roce 2010 hrál nejvyšší fotbalovou soutěž, má znatelné potíže s financemi, doslova se topí v dluzích. Představenstvo klubu dosud nebylo schopno najít společnou řeč s radnicí, která se pravda několikrát „nabízela“ s pomocí.
Sportem číslo jedna je v Kladně od nepaměti hokej. Toho si lze povšimnou již z výše dotací, které klubu přitékají z městského rozpočtu. Lepší Kladno klubu rozhodně žádné peníze nezávidí, domníváme se však, že by se s městskými prostředky mělo hospodařit efektivněji. Současná radnice nakonec podpořila dotaci ve stejné výši, jako v sezoně minulé s tím, že peníze půjdou pouze na mládež nikoli na seniorský tým. Lepší Kladno s takovým rozhodnutím souhlasí, logicky by však měla následovat možnost města kontrolovat financování klubu, jehož je město minoritním vlastníkem. Za v České republice zcela unikátní náklonnost hokejovému oddílu by se podle našeho názoru měl klub „odvděčit“ mnohem lepšími výsledky. Nechť je tedy sestupová sezona jakýmsi strašákem a startovní čarou do sezón příštích, úspěšnějších. Hokej ke Kladnu patří a Lepší Kladno nebude bránit tomu, aby byly mládežnické týmy podporovány.
Návrhy Lepšího Kladna
1. budeme pokračovat v podpoře sportovních oddílů na území města Kladna, v centru našeho zájmu budou stát mládežnické kategorie napříč různými sportovními odvětvími – hokej, fotbal, florbal, hokejbal, basketbal, aerobik, plavání atd.
2. budeme ochotni navýšit podporu těm oddílům, které prokazatelně pracují úspěšně
3. budeme se snažit podpořit volejbalový oddíl, aby se opět mohl vrátit na výsluní
4. samostatnou kapitolu tvoří pochopitelně hokej
*budeme trvat na tom, aby město, jako minoritní vlastník klubu, mělo pod kontrolou financování chodu klubu
*navýšíme o 15 procent dotace mládežnických kategorií, a ukončíme dotování profesionálního týmu
* podpoříme další plánované etapy rekonstrukce zimního stadionu výnosy z pronájmu ledových ploch i nadále ponecháme klubu, budeme však pečlivě hlídat, aby se kluziště nepronajímala na úkor oddílů HC či PZ
5. budeme se snažit nalézt společnou řeč s představiteli SK Kladno, kterým jsme v případě, že předloží průhledné účetní dokumenty a jasnou představu o dalším fungování oddílu, ochotni nabídnout pomocnou ruku
6. budeme se snažit rekonstruovat či rozšířit sportoviště, která jsou přístupná široké veřejnosti a zpřístupnit školní sportoviště
7. rozšíříme prozatím nevyhovující síť cyklostezek ve městě
Zdychova: Poctivost a férovost by neměla patřit minulosti
Trápí
mě, že slušnost a férovost se z každodenního života vytrácí
– drobné i větší podvody se začínají vyplácet. To bych
chtěla změnit. Mojí prioritou bude snaha o účelné a hospodárné
nakládání s majetkem města.
Už žádná další velká nákupní
centra, Kladna jich má dost. Prostředky by se mohly využít na
rozšíření cyklostezek, dokončení nepovedené rekonstrukce
divadla, vybudování další posilovny pod širým nebem – podobné
té, která už slouží na Sletišti.
Kladno by si také
zasloužilo, kromě lepších silnic, osobitý kruhový objezd, který
by Kladeňákům i ostatním návštěvníkům Kladna připomínal,
že i město Kladno „má duši“.
Větší finanční podporu by
si také zasloužily spolky a sdružení, které pořádají akce pro
kladenskou veřejnost zdarma nebo s dobrovolným vstupným.
Mgr. Ilona Zdychová
sobota 13. září 2014
Kladenské dvorky 2014 nás stály 453 tisíc
Kladenským dvorkům by slušela střízlivost
Lepší Kladno považuje KD za jedinečnou událost. Vzhledem k malým výdajům města na nezávislou kulturu jde v případě jejich podpory městem o mimořádně vysoký výdaj z veřejných rozpočtů. "Dovezená" hudební produkce nemá přirozenou vazbu na uměleckou část programu dvorků a jen jim mám přidat dovezeného lesku. Dvorky to nepotřebují.
Lepší Kladno a Starostové bude prosazovat, aby KD v budoucnu plně dramaturgicky zajišťoval Spolek Podprůhon ve spolupráci s umělci z Kladenska a to s podstatně střízlivějším rozpočtem. Oblíbené hudební kapely typu Mńágy na akci tohoto typu nepatří. Z tabulky rozpočet dodané magistrátem není jasné, kde jsou příjmy pořadatelů z občerstvení, prodeje suvenýrů a podobně. Kladenská nezávislá kultura je podfinancovaná a zde se přitom plýtvá obdobně jako při vyváděním financí pro podnikání rodiny z ODS v Domu kultury na Sítné ( viz kauza Dům podnikání a kultury ).
Statisíce na kulturu dosud nepochopitelně a neodůvodněně vydávané přesměrujeme do podpory místní, především nekomerční, kultury a umění.
Doplnění rozpočtu 22.9.2014
co platil Spolek Podprůhon z "našich" peněz
134.000 Kč od magistrátu formou Smlouvy o zajištění služeb,
4.000 za pronajem "malych" obcerstveni, v celkovem rozpoctu zanedbatelny vytezek z prodeje suvenyru a knih.
Dotaci magistratu dle rozpoctu prilozenem ke smlouve vyuzil Spolek Podprůhon na:
59.000 program festivalu (honorare umelcu a zvuk),
25.300 pronajem dvorecku,
22.500 na propagaci (graficky navrh vizualu, produkce a poplatky webu, tiskova priprava a tisk plakatu, billboardu, pozvanky, ucastnickeho letaku),
15.500 na produkcni naklady (material zarizeni podii, mobilni WC, obcerstveni na vernisaz, doprava materialu, apod.),
9.000 na produkcni mzdove naklady (mzdove naklady magistrat ve svem vyuctovani neuvadi),
3.000 OSA (jeste neni uzavrene),
Dalsi naklady a program platime ze sponzorskych prispevku zajistenych Spolkem Podpruhon.
Historie Kladenských dvorků
Kladenské dvorky vznikly na počátku 80. let minulého století. U jejich vzniku stála skupina výtvarníků s chutí a energií vystavovat. Inspirací k výstavě uměleckých děl pod širým nebem byla pražská přehlídka Dvorky 81, pro kterou se vžil název Malostranské dvorky. Již o rok později se konal nultý ročník kladenské výstavy, tehdy ještě pod názvem Setkání v zahradě, která se konala v zahradě nedávno zesnulého výtvarníka, uměleckého kováře a významné postavy kladenského kulturního prostoru Viktora Stříbrného.U zrodu tehdy stáli především představitelé výtvarné skupiny Atelier 74 Viktor Stříbrný, Anna Tichá, Václav Frolík, Václav Černý, Jiří Hanke, Josef Vejvoda, Jana Gratzová a František Tomík, Václav Kestřánek, Alois Garamszegi, Miroslav Kubový a další výtvarníci zejména z kladenského výtvarného prostředí, kteří tímto evolučním krokem dali základ tradici Kladenských dvorků a významným způsobem zasáhli do kulturního dění v regionu.
V červnu roku 1983 se pak v inspirativním prostředí kladenské čtvrti Podprůhon konal již první oficiální ročník Kladenských dvorků. K 25 výtvarníkům, tehdy vystavujícím na třech dvorcích, se díky produkční pomoci Milana Petrisčáka a Klubka 55 přidala hudební i divadelní produkce. Vznikla nevšední kulturní akce, která se postupem času stala fenoménem přesahujícím lokální rozměr.
Kladenské dvorky se rozrostly na desítky výstavních míst a stovky vystavujících, mezi nimiž se objevovali i renomovaní výtvarníci jako sestry Válovy, Vladimír Kokolia, Olbram Zoubek, Aleš Veselý a další. Letos bude mimo jiné na Kladenských dvorcích vystavovat také sochař Kurt Gebauer, který byl u zrodu prapůvodních dvorků Malostranských.
Kladenské dvorky jsou stále především akcí založenou na nadšení výtvarníků bez ohledu na profesionalitu či zvučná jména. Majitelé dvorků každoročně umožňují jejich prezentaci a otevřou své dvorky i zahrady pro vstup široké veřejnosti.
Organizátory Kladenských dvorků jsou Spolek Podprůhon a Statutární město Kladno.
zdroj http:5plus2
program akce -2014-
čtvrtek 11. září 2014
Od
východu na západ?
Události na Ukrajině
nám připomínají, jak velký rozdíl je mezi tradičním evropským
pojetím demokracie a a tím, jak se řeší správa společnosti na
východ od nás. Je to rozdíl mezi transparentní demokratickou
správou společnosti a správou společnosti či obce postavenou
sice na demokratické volbě na počátku ale pokračující vládou
s omezenou kontrolou.
Správa společnosti „s demokracií jen na počátku“ se projevuje mimo jiné tím, že
nějaké informace, které ten, kdo vládne uvolní, sice dostanete,
ale pouze ty, které vládnoucí uvolnit chce. Tím dochází k
naprosté manipulaci veřejnosti, protože právě reálně žitá
demokracie na přístupu k informacím stojí. Celé to potom vede na
stav, kdy vládnoucí vládnou s omezenou veřejnou kontrolou a
společnost či obec rezignuje, přestane se ptát, protože už
zjistila, že se stejně nic nedozví. Někdy i situace dostoupí tak
daleko, že vládnoucí prakticky zapomene na to, že by informace
vůbec poskytovat měl, nebo informační prázdno za sdělnost
považuje. Nebo – což také mnozí známe – se profesionální veřejný činitel deformuje sám v sobě tak, že mluví aniž co řekl (a co hůře, je při tom přesvědčen o své upřímnosti).
Dvě klíčové
otázky naší současnosti
Otázka číslo jedna:
Chceme správu obce veřejnou a demokratickou a nebo správu obce
„východního ritu“ postavenou na „vyvolené“ skupině
vládnoucích s omezenou kontrolou?
Otázka číslo dvě: U koho z kandidujících subjektů lze mít aspoň podezření, že správu obce bude umět lépe než ti předtím? V čem je tato otázka důležitá. Asi si řada z nás v prvním plánu nedokáže představit, že by správa obce mohla probíhat tak bídně, že předchozí stav omezené kontrolovatelnosti byl vlastně v konečném důsledku ekonomičtější. Kandidující subjekty na sebe proto přijímají velkou odpovědnost tím, že svojí kandidaturou říkají „budeme to umět lépe než ti před námi“. Logika kterou jsem rovněž zaslechl „abychom tam (rozuměj v zastupitelstvu) někoho měli“ je chabá.
Pojďme si společně
ukázat přínos otázky první.
Selhání
liberálního konceptu
Fungující
demokratická společnost vzniká tam, kde Ti, kterým liberální
přístupy poskytly výhody si tyto výhody neponechávají jen pro
sebe a své blízké, ale generují příležitosti a pozitivní
klima pro ty, na které se zrovna v tuto chvíli nedostalo. Což se
moc neděje. Velkým rizikem pro budoucnost je polarizace sociální
struktury společnosti – totiž to, že bude existovat nemnoho
nejbohatších a regimenty ba pluky jen chudých. Žádná či slabá
střední vrstva mezi.
Mluvím o naději a
fair otevřené, byť třeba pracné budoucnosti pro všechny. Není
příliš známou skutečností, že se v Sovětském svazu v době
Gorbačovovy Perestrojky při stejných a mírně se horšících
podmínkách náhle prodloužila doba života obyvatel v průměru o
cca 6 let – právě vzniklou nadějí ve společnosti.. Maďarský
premiér Viktor Orbán ve svém nedávném projevu v Rumunsku trefně
zmínil, že sice „liberální koncept platí – tedy, že moje
svoboda končí tam, kde začíná svoboda toho druhého, je zde však
malá „drobnůstka“. Tu hranici, kde už je to Krakonošovo,
určuje nikoli ten slabší, ani o tom není dohoda, ale prostě ten
silnější. Zkuste si s Vaší bankou dohodnout zcela individuální
smlouvu o Vašem bankovním účtu... Není to volání po
levičáctví, je to volání po ohleduplnosti. Protože jedna z
definic demokracie je „ohleduplná vláda většiny nad menšinou“.
Na komunální úrovni proto hledáme toho ohleduplného většinového
vládnoucího.
V čem je to důležité:
Obec nesmí k občanovi přistupovat z pozice silnějšího (tuhle
informaci Ti, občane řekneme, tuhle napůl a tuhle vůbec ne) ale
partnersky. Ne nadarmo se historicky nejlépe osvědčují spolupráce
typu partnerství. Tam, kde je represe nutná a partnerský přístup
z povahy věci dodržet nelze (vymáhání nočního klidu apod.)
musí být všem měřeno stejně a profesionálně. Těším se
proto na nástup, dobře zprocesovaných, kompetentních, aktivních
a usmívajících se úředníků, kteří budou ctít zákony a dále
i pravidla tam, kde je sami vytvořili.
Otázka druhá –
Kdo to bude umět. Dobré (efektivní, kvalitní a dobře
zorganizované) práci se nevyhneme.
Asi nám společně
neuniklo, že některé země i lokální společenství prostě jsou
bohatší. Není to ovšem tím, že by naše počítače počítaly
pomaleji či služební auta jezdila pomaleji (zde dokonce naopak
:-). Přesto se naší celospolečenskou produktivitou práce
pohybujeme na úrovni cca 60% těch nejvyspělejších. Osobně vítám
proto spolupráci se všemi, kterým otázky efektivity a účinnosti
správy obce budou ležet na srdci. Oba pojmy, jak efektivita, tak
účinnost mají samozřejmě svůj přesný obsah, ale nechci zde
zabíhat do detailů… A opět jde o vstupní informace, protože na
nich nová řešení vznikají.
Z pohledu efektivity a
účinnosti stojí za to podívat se na volební programy všech
lokálních politických souputníků. Dočteme se tam jenom „
koupíme to či ono“, „vybudujeme tamto“. To se dá totiž číst
i způsobem: „uděláme nové věci, ale uděláme je naprosto
stejným způsobem, tak jako ty staré“. Možná ne náhodou mne
napadá citát bývalého vedoucího představitele Sovětského
svazu Viktora Černomyrdina, který se v jedné-zřejmě slabší
chvilce-vyjádřil „Mysleli jsme to dobře, ale dopadlo to jako
obvykle“. V tom je velké riziko. Současné výsledky správy
města pochopitelně odpovídají tomu, jak bylo pracováno (zázraky
se většinou nedějí). Je však dobře si uvědomit, že zdrojů
v budoucnu pravděpodobně nebude více a tím víc jde o jejich
dobré využití. Výchozí podmínkou pro dobré využití je, že
byl s relevantními partnery řádně vydiskutován výchozí
stav (hle opět narážka na informace) cílový stav, byly zajištěny
odpovídající zdroje a byla jasně stanovena kritéria pro to,
abychom jasně mohli říci, že jsme za veřejné prostředky
získali to, co bylo v rámci zadání vydiskutováno a
dohodnuto. Tečka. A pak musí být vše kvalitně zorganizováno.
Volební programy
Volební programy je
zajímavé číst i z dalších úhlů pohledu. O čem se tam
nepíše? Dočteme se například „Zveřejníme smlouvy“ bude
však zveřejněn i plný algoritmus rozhodování a hodnotící
kritéria? Jak se dotyčné politické uskupení chovalo doposud? Je
náhlé „otočení kurzu“ pravděpodobné z pohledu toho,
jak se politické uskupení chovalo doposud? Má volební program
nějakou vnitřní logiku a směr, nebo je to jenom povrchní seznam
„koupíme tohle, objednáme tamto“. Dočteme se tam rovněž
„zlepšíme v naší práci to či ono?“
Očekávaná rizika
budoucnosti spolupráce v rámci správy obce
Je jisté, že
zastupitelstvo může být jen tak kvalitní, jak kvalitní budou
lidé v něm a jak ochotní budou hledat společná praktická
řešení. Může se ovšem stát, že převáží logika „co by se
nám lépe medializovalo“, nebo „když to chtějí tihle, tak já
jsem proti“. Schopnost hledat shodu nám není příliš vlastní.
Pro mne osobně není bez zajímavosti zpráva, která v nedávných
dnech proběhla tiskem , totiž, že v Čechách se soudíme cca
20 více než třeba lidé ve Finsku. Nemusí být ani snadné
překlopit se z předvolebního řevnivého režimu do režimu
efektivního pozitivního konání v dohodě s někým dalším.
Závěr
Naše budoucnost se
neobejde bez otevřeného pozitivního férového a promyšleného
jednání a to je důvod proč do komunální politiky vstupuji.
Ing. Václav Kadeřávek
kandidát č. 6
uskupení Lepsí Kladno a Starostové
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)